Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak nenaletět

18. 10. 2005

Je toho opravdu hodně, na co si dát pozor při koupi koně, a nemusí být ani první. Nejprve bych se chtěla zaměřit na zlozvyky, kterými koně nejčastěji trpí, a které jsou prodávajícími nejčastěji zatajovány, protože snižují hodnotu a prodejeschopnost koně.

Je dobré, když se jedete na vybraného koníka podívat, udělat si dostatek času a zajistit, aby i prodávající nikam nespěchal. Po předvedení koníka venku a při ošetřování ve stáji poproste prodávajícího, aby vyndal koníkovi všechno krmení z boxu, a pozorujte ho, co dělá, když se uklidní. Jděte z boxu ven a zpovzdálí v klidu a tichu pozorujte jeho chování. Pokud je v pořádku, měl by začít odpočívat nebo jen klidně pozorovat své okolí. Pokud ale není po psychické stránce v pořádku, začne projevovat některé z poruch chování, které nazýváme stájové zlozvyky.

Ze zkušeností vím, že majitel koně řekne: „To nic není, když dostane práci, tak ho to přejde“. Opak je ale pravdou! Zlozvyky jsou vážné psychické poruchy, které ve většině případů nejdou odstranit, ba dokonce se věkem stupňují a prohlubují. Jako například:

Klkání

Koník stojí relativně v klidu, ale hledá vhodné místo k zahryznutí se. Většinou vyhovují žlaby nebo vrátka apod. Koník se zakousne a přizpůsobí polohu krku a hlavy do „správné“ polohy a začne říhat čili prohánět vzduch jícnem do žaludku. Ne, že to nic není, ale ba právě naopak. Umíte si představit určitě sami na sobě, co umí nadělat za neplechu nahromaděný vzduch ve vnitřnostech, jak to dokáže bolet. To samé cítí koník. Další problém je, že do vzduchem naplněného žaludku se zákonitě nemůže vejít správné množství krmení a koník hubne. Nezanedbatelným problémem je i to, že klkání je tzv. „nakažlivé“, to znamená, že koník vedle nebo naproti stojící ve stáji toto nežádoucí chování velmi snadno okouká a začne klkat také. Osobně jsem se setkala s případem, kdy do velké řadové stáje přivezli nevědomky klkavého koně a do rána jich klkalo 12 z 15. Ani jeden se to už nikdy neodnaučil. Pomůcka proti klkání je v různých provedeních připnutý nákrční řemen, který znemožňuje koníkovi zaúhlit hlavu a krk tak, aby prošel vzduch. Je to ale řešení nouzové a koni zase ubližuje jinak. Velmi často dochází díky silnému dotažení k odřeninám, odpařeninám a nezřídka i k otokům hlavy. Kůň se ale zakusuje stále a pokud si k tomu vybral kovové mříže nebo kameninový žlab, ničí si ještě i zuby, což jsou skutečně nevratné škody, protože mohou nastat problémy s příjmem stravy.

Tkalcování a hodinaření

Když kůň pochopí, že se už nic dít nebude, že jste odešli, a ke krmení také není nic k dispozici, začne se pohupovat. Postupně se začne dostávat do zdánlivého stavu „odpočinku“ a houpe se ze strany na stranu, zepředu do zadu, nebo dokonce začne kroužit hlavou či celým tělem. Opět se jedná o velmi závažnou poruchu chování, ze které se koník většinou nedostane, v lehčích případech je to pouze stájový zlozvyk, ale často se stává, že tomuto zvláštnímu „tranzu“ podléhají i na pastvinách. Skrytá zrada je v tom, že kůň při tomto problému stojí rozkročený a zatěžuje své klouby nepřirozeně a hlavně dlouhodobě, takže předčasné opotřebení a např. artróza je na cestě. Dalším na první pohled opomíjeným faktorem je stálá aktivita koně, kdy si prostě neodpočine. Takže takový koník je až na některé výjimky špatně krmitelný, protože vydává velké množství energie zbytečně navíc, ale nemůže si pomoci. Opět se jedná o tzv. „nakažlivý“ zlozvyk, který ostatní koně snadno převezmou.

Kopání do zdi

Koník opět zdánlivě odpočívá a z ničeho nic kopne do zdi nebo do stěny boxu, za chvíli znova a znova. Někteří to dělají jak v klidu, tak při krmení. Kopyta, šlachy i klouby jsou opět jednostranně, dlouhodobě a nepřirozeně namáhány. Nejvíce ale trpí kopyta, zranění, která si kůň může přivodit, mohou mít dlouhodobé nebo dokonce trvalé následky. Jako zmírnění následků tohoto chování se používá gumové obložení stěn boxu, ale je to opět jen z nouze ctnost.

Houpání řetězem

Jedná se o koně, kteří jsou ustájeni na vazných stáních. Koník houpe řetězem, nejdříve jen horním pyskem a později protahuje řetěz hubou a přidává kývavé pohyby hlavou. Je to jakýsi „kříženec“ mezi klkáním a tkalcováním. Koník si opotřebovává zuby, zraňuje jazyk, dásně a namáhá klouby. Trochu pomáhá vyvázání na dva vazáky do stran, ale hrozí klkání.

Kousání mříží

Podobným zlozvykem koní ustájených v boxech je kousání mříží. Koník se zakousne do mříže a „brousí“ o ně zuby až z nich zbyde jen torzo. To samozřejmě vyvolává velké problémy s příjmem potravy, zvláště při pastvě.

Ožírání srsti

Koník si začne vykusovat vlastní chlupy a žíně, většinou z jednoho místa na těle. Toto místo je mnohdy až do krve rozkousané. Je tu problém rány vyhojit, protože opakované kousance to nedovolují. Další problém- a to velmi závažný, je chlupový „knedlík“, který se díky nestravitelnosti vytvoří v žaludku. To vede k těžkým kolikám a pokud se okusování včas nezabrání, (a ono to moc nejde) vede tento stav až k úhynu.

Požírání vlastních výkalů

Koník hledá něco k snědku, pokud nic nenajde, začne se cpát vlastními výkaly. Je to způsobené většinou dlouhodobým hladověním a přetrvává i v době, kdy je krmení dostatek. Tento zlozvyk způsobuje poruchy trávení a velmi časté koliky. Problém se dá ve stáji částečně řešit uvázáním na stání, ale nesmí se otočit zádí ke žlabu. Tento zlozvyk však přetrvává i při pobytu koně na pastvě.

Je spousta dalších méně závažných zlozvyků které koně umí, jako např. svlékání ohlávky sobě nebo kamarádům, nadměrné hrabání, rozhrabování trusu a jiné. Ty však znepříjemňují život jen chovatelům. Není jednoduché dobře rozpoznat koně se zlozvykem. Prodávající vám koně předvede tak, aby se tyto zlozvyky neprojevovaly. Pokud si ale uděláte dostatek času a budete pozorní, máte šanci rozpoznat spoustu věcí. Stačí se jen dívat a nedat se napálit.

Zdroj: Časopis Já mám koně

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář